Kamenem mne tvrdým odbýváš
za pot a puchýře tvrdých na rukou!
Kdy mi jen, kdy mi to slíbené nebe dáš?
Chci-li mzdu mít svou?
A ty se ještě ptáš?
Já věřil a doufal a miloval.
Já za tvé slovo sladké
– snad vratké? –
jsem krev svou i duši ti dal.
Aťs Kainem, ať bohem, mě celého máš.
Zda ti i nebe to slíbené dám?
A ty se ještě ptáš?
Na skále stojíš, praporem vítězství vláš,
podnoží jsem ti, neboj se, nejsi sám!
Kdo jsem já, člověk? A ty se ještě ptáš?