Večera pták zamával křídloma a sestupoval. Na horách v dálce vyšlehl oheň. Kultura předla, zpívala dřímajíc,
v kolébce u nohou mladý člověk snil. Oknem měsíc bledou září svítil, do žlutých stěn proces života psal. Hluboko někde Bůh do prázdna hleděl,
a v krčmě městské o negaci jeho byl hovor. Na řece vlny tiše šplounaly, na nebi hýřily hvězdy. V podkroví k ženě se skláněl muž;
v jeskyni Hříchu, v údolí smrti satan člověka z hlíny tvořil s úsměvem, a za křovím před slují číhal dravec, lupič a blížní, chlebař a poctivec.
Boj a mír pod dubem v lese se hádali a zmije z kořene nořila hlavu. Na blízku ve mlýně zvesela myšlének nových mouka se mlela,
a byla ztrouchnivělá, plesnivá; před mlýnem umíral žebrák, učil se umírat, a nahoře mlynář peníze počítal.
Zaštěkal pes ctnosti a netopýr vyplašený odnášel vůli k dobru a odplatu. Trest, bratr jeho, hledal spící vyvolené a v ústa duší jejich těžká zrnka kladl:
jednomu pochybnost, tomu odevzdání, vraždy a samovraždy, pýchu a v samotu útěk, zánik a šílenství, šílenství. Massa klidně spala dál.
Na řece vlny tiše šplounaly, na nebi hýřily hvězdy. Na věži v okovech bděla Svoboda, dobře ji hlídala děla,
na hradě vládl malomocný a ruce měl železné, v hrudi pravidelně klepal stroj. Byl dlouhý večer, noc, slunce nevycházelo,
mraky Hrůzy se valily, nad nimi Věčnost do taktu kývala nehybná, nevšímavá. Náhoda Jistotu pod zámek zavírala,
a jak zástup dychtivých k metě zamířil, meta zmizela náhle a zástup dal se do tance.
Cookies on Poetry Cove