Je noc, veliká vesmíru noc,
černá jak dutina oka v lebce,
ni luna nesvitne, ni hvězda zlatá,
noc – a nevyjde zlaté slunko,
nevstane z mrtvých král, světla král.
Tma kryje vše: vraždu hlupců, co se vyšinout
hledí v život prý krásný – na chvilku, okamžik –
a smrtný úsměv zhynulého tvorstva,
radostný úsměv vykoupení nevidí.
Pokrývá naděje ztracené, bídu,
plahočení se za kůrkou chleba,
cnost lichou, pravdu, jež se rozplývá v mlze,
pokrývá také báji
o duších člověka letících na nebesa.
O Noci, ještěs málo černá!