Je mi někdy, jak bych rukou smělou
strhat vše měl, zvrátit hrozný svět,
povědět a zvědět pravdu celou.
Vše mi směšno, lichým všechen vznět;
chtěl bych drtit, bořit! –
Vzhlednu – hvězda! musím se jí kořit,
tytam plány, píseň cítím vát
novou, nepoznanou, velkou, sladkou.
Bouře přešla, duše má jde spat
v jiný svět, ten starý je jí fatkou.