Jaké to vzpomínky myslí mou letí
na její poslední vzdech,
výčitku němou, na objetí,
na ručky stisk, loučení spěch,
na slova tklivá jak je pověděti? –
na pohled oka, modrého moře,
v něm tolik slz bylo,
a přece jak v chvílích štěstí milo,
krásné, a přec plné hoře,
na první sejítí, na první vznět,
na první dech její pod květným hlohem
– ba těžko, těžko to povědět! –
kde zeď byla nízká.
Panenko, s bohem!
Mně se stýská!