Jak je těžko mladou hlavu mít
a nevědět, co láska a krása,
jak je těžko zemí kvítí sít,
když vlastní srdce bodlák drásá!
Jak je těžko v cizí hlíně hnít!
Tam na kopečku, u lesa, v stínu stromů,
kam ptáčci chodí se kolíbat,
tam se to bude sladko spát!
O půjdu umřít domů!
Drůžičky, mládenci, červená líce,
stařičký děkan, kantorův bas,
a večer mne vzpomenou ještě o muzice.
„Škoda peněz na něj“, bratr řekne, „u sta hromů!“
tatínek přijde za mnou, sestry popláčou a zapomenou zas.
A maminka? ó půjdu k ní umřít domů!