Já po louce, tys cestou šel,
já vrbovím, ty stromů řadou,
tys trhal ovoce, já pěl
a mezi námi bajku mladou,
tak divnou, potok vyprávěl.
O králi, pan Život se jmenoval,
jak v cárech žebrat světem chodil,
princeznu loutku sebou vodil –
dál potok hrčel a povídal.
Tys suchem šel, mě rosa máčela –
a prázdno v duši, plné útroby
silnicí dlážděnou tlupa v dáli kráčela.
My v bouři štěstí a ti tam v klidu muce –
My přes hořký někdy potok chudoby
si podávali ruce.