Ideály šlapat, kramařit s nimi,
koupit pravdu, cnost, toť modou, zvykem,
nebožce, psy, prostřed vyhnat zimy,
když hvězda padá, tleskat s rykem –
tak píská kolovrat starého strýčka Klímy.
Jedenáct hodin, měsíc, domů spěchá Praha,
na mostě s děckem v rukou zhublá sedí žena
na hraně chodníku, nežebrá, víčka přiklopena –
řeku či dítě? a duše její váhá.
Hejsek a slečna a rodina šli kolem,
veselá nálada, jaké to vtipy sršely!
A výrazné oko za nimi slala s bolem.
Šel tudy učeň a chleba jí dal kus,
a polibky vděku za ním pršely –
V prstenu života drahokam – hnus!