Na mé okno zaklepala
zlehka vášeň nízká,
polonahá, žluté oko
žádostivě blýská.
Jdi, mé mládí, dítě čisté,
zažeň přízrak smělý.
Mládí šlo a dokořán se
dvéře otevřely.
Vchází. Nechci. Na groš, táhni!
Však i skepse zbylá
před ní svůdnou, rozepiatou
němě ustoupila.
Skláním hlavu. Na rámě mi
klepe vášeň nízká. –
V objetí mém jarní země
dýchá, pláče, výská.