Pod lesem tenkým, březovým
– milířů nad ním táhne se dým –
zapadlé místo se rudě plamení;
rumy zdi, trávník, krtičiny,
šípek, kaluž, trocha hlíny,
něco kamení.
Trosky práce chudých lidí,
vítr je odnes’ někam dál,
kaluž, jich slzy, hýbat se stydí,
hrnec v ní vězí, chleba král.
Krtek tu ryje, pták nad ním zpívá,
nebe se jasně pousmívá
na vlastní obraz: života kal.
Šťastný tu krtek žížaly loví,
ptej se ho, proč, snad ti poví,
udiven zadívá se snad
na hlínu vyrytou nepohnutě,
pak řekne něco jako: hlad,
a žížalu zchřupne chutě.