Fortuny, nadějí byl jsem král,
hvězdy jsem trhal dolů,
když mi tvůj šáteček poprvé vlál.
Řadou jsme holých stromů spolu
vážně šli, života vřes
žlutě se smál a mlhou dýchal les:
to mi Tvůj šáteček podruhé vlál.
Na stonkách jíní, po lese led,
sněhem se vleku. Tys prchla v dál.
To vlál Tvůj šáteček naposled!