Dušiček! A venku deští, sněží,
hřbitov, hroby jeden svící řad,
a na každém rově věnec leží.
Zde se teprv učím milovat.
V kout jsem zabloudil a utrh maně
lístek zelený, jej přitisk v skráně;
dávný vane z něho, mocný žár.
Ve mně bouří, v srdce cos mi buší,
žití celé chví jím, náhlý zmar! –
Slyšel lkát jsem z lístku mladou duši.