Vesna čerstvá na okno ti klepe,
sama přišla, vonná, nová,
vyjdi si s ní v jaro velkolepé,
zulíbej ji dlouze, do růžova –
cítíš, bratře, jak ti srdce tepe?
Na rumech se nový základ klene,
hořkou, dávnou zimou
pod ní dřímou
zakřiklé sny, zaškrcené;
robčí hlavy slunce hledají,
výkřiky se z mrvy zpráchnivělé
obživené zvedají;
mízový proud do světla je žene
výbojně a směle,
jarní květy, láskou rozechvěné.