Mám dluhy kleté, denně hvízdám si je,
chci přetít je a rostou v pevné kruhy,
chci uniknout a syčí žluté zmije:
Plať, člověče! Já bojuji boj tuhý,
pln smělosti a plný apathie.
Jsem času dlužen, prostoru i bohu,
ti bičují mne hranatými sluhy;
rád platil bych, rád smyl ty lidské dluhy,
a bez řetězu volně zvedal nohu.
Tak rád bych tučným darmošlapem zíval,
žil bez šepotu, co mi péro vtiská,
nad hochem svým své ženě prostě zpíval.
A dluhy mám. Mám bratry lačné, suché,
jim krví platím – píseň hřeje, výská –,
mám dluhy staré, věřitele hluché.