Cukruje hrdlička na sněti,
žežulka kuká,
strakapoun své křičí na děti,
slavílek ťuká,
kos s drozdem zapiskli v zápětí! –
Nenáhle umlká les.
Jen včelka odletí
s blízkého okvětí,
a skřehne žába v dálce kdes.
Mlhy si na listy sednou.
Olše si s potokem
naposled do očí hlednou.
Vše spí. Náš ponocný zatroubí,
a my sem plachým krokem
půjdeme, panenko, na houby.