Co lidstvo snilo kdy, co myslil bůh
Evičku tvoře,
čím bouře ječí, co v hvězdiček ruch
dívá se z moře,
co pělo v křoví se slastných kdy tuch,
co dumá les, co mu sípá
divoce Bur,
čím lká kůr,
čím lev zve lvici, čím včelku lípa,
co šepce máť k prsu děcku,
co když ho škrtí,
modlitbu bídných všecku,
jež stoupá převysoko,
a marně nebesa drtí:
to vše dí, drahá, Tvé oko.