Chalupo ty u nás doma stará,
s pýchou vzdornou v očích zpředu dvou,
často vzpomínka mnou na tě hárá.
Potácíš se vetchých na nohou,
mech a voda v srdce se ti derou,
však tys snesla zlobu časů sterou;
pevně stůj! Vždyť vrah ne daleký!
Chalupo, vztyč hrdě staré témě,
paže k činu roď jak před věky!
Chalupo, tys symbolem mé země!