Bledé stíny na černou se vodu kladou,
na mou hlavu,
bolest za bolestí dlouhou řadou.
Podob tisíc, usmívání jemné mají,
ústa křivá,
v ňadrech jehly, horce objímají.
Aglo bledá, také ty jsi mezi nimi,
s bolem bolest,
vlas můj splývá s kadeřemi tvými.
Letní bouří zachvácena naposledy.
V tůň se sklonil
bílý jedle kmen a vrchol snědý.
Hladina jen citlivá se jitří snadně,
vzruch a vášeň.
Tůň je hluboká a klid je na dně.
Nad pohádky hvězd tam dole sladko sní se,
řídko kámen
v matnou zeleň padne, uloží se.
Za stínem stín nad černou se vodou zvedá.
Přelud lesní
na dně mém spí tiše, Agla bledá.