Celý život vzpomínkami žiji,
až i na přítomné zapomínám!
Když květ mám trhat, když zničit hrozebnou zmiji,
zadívám se snivě jinam
a z poháru mého jiní pijí.
Já tělem málo žil a mnoho duší;
já celý žití den se díval,
jak vítr listím hrál a zpíval
na staré naši hruši.
Poslouchal jsem dávné zvěsti,
hudba listí, vzpomínek
bylo jediné mi štěstí.
Jaké štěstí moci vzpomínat!
Žíti den a vzpomínati věk.
Hlava bolí – půjdu s nimi spat.