Byl tvor to a bratr můj snad,
on cítil stejně se mnou
bol i ples, ukojení, hlad,
my byli páskou poutáni temnou –
byl to jen pes, však já ho měl rád.
On neznal těla mrzký pud,
ukrutní lidé, slepí, mu ho vzali –
když lesem žití my se zatoulali,
on vždy mě vyved’ odtamtud.
Dvé zločinných se ho chopilo ruk,
když vzdálen jsem byl,
život mu vzalo, aby mělo tuk.
Píseň všední, denní bohužel snad,
kletba, již v duši bůh nám zavěsil.
Byl to jen pes, však já ho měl rád.