Byl první máj – a přec sněhu vrkoče bílé
stlaly bělostné lůžko na vlhkou zem.
Byl první máj – já cítil v plné síle,
jak se v okno žene, pokojem,
jak mi v srdci řádí rozpustile.
Já vyhlednul jsem v kraj:
tam zeleň se střídala s barvou sivou,
sníh tál – a srdce mi skočilo radostí divou,
byl první máj!
Struny se staré rozjásaly zas,
slunko se chechtlo, a celý kraj se zlatil.
Byl první máj, byl lásky čas.
Hraj si, ty staré srdce, děcko, hraj! –
Já poznal v tu chvíli, co jsem ztratil.
Byl – někdy dávno – první máj!