Byl boj; v tajemný zámek nitra
mně cizácká táhla rota,
a mravenci duše mé
bránili se dlouho, zoufale.
Již hradby ztekli, hurá, padl most,
a duše má je plna krve černé,
pryč staré zásady, vše prosté pryč.
Jsem cizí si a neznám se,
mnou jiný vládne, pýří větru jsem.
Jsem svým otrokem.