Tvůrčích činů pln, vždy jarský, nový
jiskrou vesmír krážem pronikám,
na slunci mám zámek červánkový.
Prchla země panenská mi, vroucí,
za trest po věky mě oblétá,
nikdy dosíci mne nemohoucí.
A jak touží ke mně, vábí, láká,
ze zámku se na ni usměju,
obrozená štěstím lásky plaká.