Bouři jsem divokou viděl se hnát,
až zúpěla v základech země, až zasténal světa stan,
pořádek zvrátil zuřivý kolohnát
pádností náhlých svých ran,
až Pokoj vzdechl: Mně se chce spát!
Z kalicha zvyků starých přestalo se píti,
za vlády moderních radostí, bolů
sta nabubřelých apoštolů
zjevilo se nového žití. –
Budoucnost! Doufejme, že tu a tam opadne listí
a ne všude uhodí hrom,
že bouře ta velká jen vzduch trochu zčistí.
Neb reformy celé idea daleka
a rozcestí se šklebí v díle tom.
Daleká doba pravého člověka!