Balladu vypraví dávnou,
kdysi že národním vztekem,
násilím, záštím, zlobou otravnou
mořem se zatopil s hluhem a jekem
národ a města s říší slavnou.
V moře to my jedem rabi,
ale ne v zoufalství, chceme tak!
Proč? nu jsme plesnivý brak,
jsme baby.
Otroctví knuty nám plete,
a vše je jedno nám,
ať nás v to moře smete.
Nářky a křik? To prostředek slabý.
Péro mé volá, též chám:
O baby, baby!