Tamto je ona, jak smích její zvoní,
co jsem se na věky zadíval do ní.
Vyšla mi, když jsem se v mlhách ztrácel,
pro ni jsem srdce své vykrvácel.
Vyšla a zabila světlem svým bílým,
nevím proč, nevím jak, vím jen, že šílím.
Prchám a vracím se od smrti k žití,
vím jen, že musím ji, musím ji míti.
Tamto je ona, ta vzdušná paní,
co jsem se na věky zadíval na ni.