A sny naše jednou byly písní,
co ji tkali pěvci v korunách.
Šepotali o přesladké tísni,
hráli kouzlo temna, světla vzmach,
bolest odloučení, o návratu – –
Ovívali zlatou naši chatu
teplem v měkkých toninách,
v jásot jich se scházely k nám víly,
usedaly v listy útlých váh,
kde se houpaly – my spolu snili.