„– – – a nejen člověk, i velké moře
s bouřením divokých vln
věčný je boj a věčné je hoře,
ptáčat zpěv žalu je pln,
chmurně se usmívá krvavá zoře.
Slunce? To člověka budí
k všednostem života zas,
zrnko, než vyroste v klas,
stokrát ho slzami zalijí chudí.
Vše, vše se potápí v blátu;
sleduje v nešťastných
šlépějích dítě tátu.
A když i poklid svatý –“
Zívla a lísavý zazněl smích:
„Mužíčku, koupíš mi na nové šaty?“