Zlomena křídla... Pokoj jen
ať v duši mé teď vládne,
cíl zmařen a sen nedosněn,
kdy život vadne, vadne...
Zlomena křídla... Tulákem
zůstane duch můj chmurný,
na tmavých stezkách myšlenek
on lupič bude zpurný –
Dav vzpomínek on přepadá
a v kořisť vše jim béře,
tož beznaděj i zoufání
a stesk, jenž srdce déře...
A tužbu sen můj zářivý
on resignace závojem
zardousí v jejím rozletu
a tiskne v hloub a v zem.
Zlomena křídla... Řetězem
otáčí všednost šíji –
a skepse, červ ten hlodavý,
se v srdce moje vpíjí...