Nad námi se skláněla
lípa boluplná,
dole šumíc valila
pěnivá se vlna.
Na kříži tu prastarém
Bůh pní zrezavělý,
hrudi jeho otvorem
slunce metá střely.
Věčný stín tu tiše spí
jako v tajném chrámě,
všecko chví se pohybem
tajemného rámě.
Divně nám tu u srdce
a má duše cítí,
jakoby ji chvátil duch
ztraceného žití...