Jitřní zásvit v lůno niv
vábně volá žití div,
démanty se blýská rosa
v květech jasmínů a jív.
Paprsků se déšť ve stráň
zabodal i v snivou pláň,
růžového světla příval
setřásá se v moji skráň.
Duchové všech mrtvých dob
mlčky jdou kol, beze stop,
v tajné tiši, beze stonu,
jako v květů plný hrob.
Věčný klid tu kolem zřím,
ticho v kraji mlčícím – –
stichni, duše, stichni na vždy,
neruš klid ten bojem svým!