Sotva v jeseň teplý vánek
luhem zašelestí,
sotva asi pochytím tě,
zlatý ptáčku štěstí!
Vysílen a schvácen během
ještě aspoň vzhůru
za tebou se v touze dívám
nebes do azuru –
Leč tvá čarná, sladká píseň
již mne nepovzbudí –
není více síly k běhu,
nedůvěra v hrudi.
Sotva už strom bleskem sžehlý
zkvěte jara zvěstí –
sotva už tě chytat budu,
zlatý ptáčku štěstí!