Smutné dumy v moje témě
skládají se zvolna, temně,
a cos klepá na okénko
tichounce a jemně.
Zvedám oči v slzí třísni
bolem dlouholetých tísní
a již náruč rozevírám:
„Ty's to, ty, má milá písni!“ –
Opuštěn vším na té zemi,
ba i svými nadějemi,
bez lauru i bez pomněnky
potácím se závějemi –
A cos náhle prudce buchá
na srdce mi – jaká tucha! –
a již srdce otevírám
lásce, lásce, v úkoj ducha.