Ode mne-li v slunnou výš
na vždy jednou odletíš,
tož mou duši pojmi s sebou
ve paprsků světlou říš!
Ó bez tebe zmíral bych
na zemi i v nebesích
jako kvítek sedmikrásy,
když naň padne chladný sníh –
Nikdy již by jara vznět
v srdci mém víc nevykvět',
nevlídnou by vlast mi byla,
pustou plání celý svět.
Slední vzdech můj, slední ston,
tvůj buď tklivý, jasný ton,
s tebou na rtech, v srdci, v očích,
doznít chci jak puklý zvon.