Ó, velký je to trest, být bolu básníkem,
za jiné trpět těžká muka v duši,
jen smutné písně zpívat chvějícím se rtem,
jež něžné srdce dívčí k slzám vzruší,
ve světě širém sám se cítit nešťastným,
být v nitru sžírán skepse krutým červem,
v zárodku každou radost, každou naděj ničícím,
v záchvěvech lásky šílit každým nervem...
Být nenáviděn druhy pro myšlének vzlet
a hlupci zván být bláznem v povržení,
psát tak, jak velí srdce, pokrytci být klet
a pak, když vyzpíváno všechno zanícení
a burných citů vír a duše celý žár
a protest mohutný jak v bouři moře vlny –
zřít, každý blb z těch slok jak frází pár
si udělá a moudrý je a duchaplný...