Ó ještě znám tě, věř mi, věř,
ty, která's bohů světlých dceř,
mně ukrýváš se v šeř –
Ač viděl jsem tě v žití svém
již stokrát na oltáři mém
mřít sledním plápolem...
A ještě jednou chci na tvých
se duší vznésti paprscích
ve slunných oblacích.
A ještě jednou rozkoš ssát
a žárem divé touhy vzplát
i žít a milovat –
Až v žití mého peřeje
tvá zář se zase usměje,
Ó věčná naděje!