Červánkem večer ozářen
ve chladné jeseni,
kýs oddech tajemný
vlá v chvějném toužení
mrazivou vichřicí.
V dálavu dívka bledá zří
ve chvějném toužení,
kde zapad její ideál
ve chladné jeseni –
sen mládí zářící...
Oblohou vzplálo tisíc hvězd
ve chladné jeseni
a v duši dívky vzpomínek
ve chvějném toužení
se snivý oblak snes'.
Dojemnou písní šumí vzduch
ve chvějném toužení,
jeť elegií každý list,
jenž v chladné jeseni
uvadlý k zemi kles'...
A v oku dívky modravém
i v chladné jeseni
tkví stejný smutek jímavý,
kdy v chvějném toužení
zrak její v azur pad...
Ó lásko, která umíráš
ve chvějném toužení,
jak mládí bolná vzpomínka
ve chladné jeseni – –
mru bez tebe – tak mlád!...