Na vodách jako anděl smrti
květ leknínu, hle, pluje,
a zimy dech, jenž všecko drtí,
doň divě dme a duje.
A leknín svadlý hlavu kloní
jak děva v těžkém hoři
a v chvějnou, stinnou vody toni
se víc a více noří.
Tak v hloubku duše předtuch tlumy
se snují jak stín v lada,
tak v zklamaného srdce rumy
beznaděj děsná padá...