Památko svatá, jitřenko mládí,
poklade tajný v hlubinách duše,
pomněnko samot, kam mír se svádí,
naději dlící i ve předtuše.
Známkou jsi spásy, křížem mé víry,
odměnou běd a cílem mé snahy,
lunou mi pláš, kdy kraj se stměl širý,
v úpalu vášní srdci dáš vláhy.
Plamenem tichým dojemné touhy
nítíš mi hvězdu ve snivé dumě
a peruť tvoje polibek dlouhý
vtiská mé duši vášnivě, šumně...
Odleskem ráje záříš mi v oku,
nevyplněným snem mého Boha,
nadšena tebou, v ducha hluboku
paprskem tryskla myšlénka mnohá...
V příboji záhad, ve bouři ducha,
majákem svítíš v okean temna,
i v tísni hrozné srdcem mým buchá
naději vstříc tvá moc přetajemná...
Líbán tvou září, sledním tvým bleskem,
zemřít chci klidně na chudém rovu
a ty pak zaplaň nádherným leskem –
zásvitem spásy všem lidem znovu.