Když v noci v žalných modlitbách
v dlaň smutnou hlavu kloním,
Tvé tváře rysy hledám v tmách
a slzy touhy roním,
Ty tichá, něžná, kterou v snách
svou zovu ženou,
mé duše žár i síly vzmach
i píseň roztouženou
na oltář kladu v ohně nach
Ti v obět v lásky vzplání
a zmírám v hrozných pustinách
marného odříkání...