Záhy jsi umlkla, před časem dozněla,
harfo mé duše,
podlehla's vichřici, jež tebou prochvěla,
harfo mé duše!
Zářící předtucha budoucích rozletů utuchla v srdci
a bolest němotou struny tvé zavřela,
harfo mé duše,
aeolských zvuků i jásavých záchvěvů z ňader tvých hloubi
směsice bájná ku blankytu vzletěla,
harfo mé duše,
vše, co ve hrudi mé vířilo, bouřilo, tužby i snění,
písní jsi tesklivou nebi vstříc zapěla,
harfo mé duše,
leč ani paprsek hvězdité záře, ni květu pel prašný
ni píseň vzájemná v lůno ti nespěla,
harfo mé duše,
ve snách a ve tmách teď s touhou tak palčivou bytosti čekáš,
jež rukou jemnou by struny tvé rozchvěla,
harfo mé duše,
vznešený hymnus pak smíření s žitím i vzkříšení píseň
s tebou by ve slunných paprscích zapěla,
harfo mé duše!