Dokonal jsi! Smrti chmurou zrak Tvůj zkalen
a cíl, po němž toužil's, tolik ještě vzdálen!...
V sledním vzdoru vůle, v sledním vzmachu síly,
vztyčen touhou zřel jsi k vysněnému cíli –
Ještě vzdech – – a temný stín se v oči skládá
a z Tvé ruky pevně zbraň, již třímal's, padá...
Nepadla však! Děti chopily ji Tvoje,
svorny v jedné touze dokončit Tvé boje!
Dokonal jsi! Nadšení zář z Tvého oka
padla dětem Tvým však duše do hluboka!
Dokonal jsi! Ale boje krutá vřava
nad Tvým hrobem neuleví, nepřestává –
Tvojí stopou k cíli jdeme, Tvoje děti
a Tvůj, otče drahý, duch nám v zápětí –
Zbraň Tvou dokud jeden třímat bude moci,
nezhyne Tvá snaha v zapomnění noci –
Vítězství až trofej v nejkrásnější zdobu
v trnový Tvůj věnec vpletem na tvém hrobu.