Dnes duší mojí na tisíc zní písní,
to den je zářivý, jak vyzlacen,
sen stíhá sen, jejž smutek nepotřísní –
leč na jak dlouho jen?
Stesk rozprch' se a srdce v sladké tísni
a z tužeb rodí se hned naděje –
dnes duší mojí tisíc chvěje písní –
Ó nebe, slyšíš je?
Zda opět mi po dnešku plném blaha,
jež zpěvem skřivanů mi v ňadrech zní,
jak jindy sešleš zítřek, zlého vraha,
beznaděj s bolestí?
A zdaž mi zas s tou zachmuřenou tváří
zmar tužeb vrhneš na leb znavenou
a v divé krutosti i Boha v záři
zakryješ mraků tmou –
Ó nebe!