Slýchám s plesem slavíkovy zvuky,
Též tvé, Bělo, sličná Prahy dcero,
Které za dne, a když přijde šero,
Jevíš v spolku hudby dle nauky.
Vím, kam ty tvé chýlí citné písně,
Též i co tvé bolné srdce souží,
Po čemž vnadné tušení tvé touží,
Původem co jest tvé sladké tísně.
To, co budí slavíkovy hlásky,
Ty též děvu vedou k želu, pudy
Jsou to, čisté city, zanech study,
Jest to probuzení první lásky.
Tichne slavík. Vyvolenec drahý
Nepřestává lásku děvy vzývat;
Děva mlkne, přestává již zpívat,
Neb ji spojil s mílkem svazek blahý.