Pastevka svou v spokojené době
Jeví píseň vroucně velečilou,
Kterak Mílek odved děvu milou.
Komu zpívá? – Zpívá pouze sobě.
Ptactva davy v rozmanité zdobě
Jeví štěbetáním vnadné plesy;
Hlahol zpěvů opakují lesy.
Komu pějí? – Pějí pouze sobě.
Polní cvrček, to maličké robě,
Cvrká v poli, cvrká v skále, v hvozdě,
Slýcháme ho, když vše mlkne pozdě;
Komu cvrká? zvuky jeví sobě.
Slepý hudec, stísněn ve chorobě,
Ve samotě přetoužebně píská,
Snad tím odlehčení nějak získá.
Komu hude? – Také pouze sobě.
Zpívám též já, sudíku ne tobě;
Poslouchat zpěv můj kdo tebe nutí?
Pěji, kterak láska často smutí,
Pro útěchu také pouze sobě.