Kolikráte předěšeno,
Zarmouceno, potěšeno
Bylo srdce od mnohé!
Často celé občerstvilo,
Často v chvílce zase bylo
Sklíčené a ubohé.
Brzy děvče modrooké
Jako srnka předivoké
Srdce jemně ranilo:
Brzo syvé, černohlavé,
Tiché, krotké, ostejchavé
Spokojnosti zbavilo.
Tam zas sličné, milostivé,
Plné důvtipnosti živé
Vyloudilo plésání:
Tuť zas rusé, boubelaté,
Kadeře též její zlaté
Srdce jaly k vzdychání.
Často mlékosněžná ňádra
Vzdychajícý plna jádra
Ponoukala k radosti:
Když pak děvče žhavým okem
Po mne hnulo; tu mne skokem
Ranil osten milosti.
Sotva minuly dvě nocy,
Bylo po milostné mocy,
Bylo srdce svobodné.
Vesele jsem sobě zpíval,
Jako jindy jsem se díval
Na divčičky podvodné.
Teď však cýtím roznícení,
V srdcy bolné skormoucení,
Nelze ani láskou spát:
Cýtím v srdcy dychtivosti,
Po ní stále toužebnosti,
Cýtím tužbou duši plát;
O, jakž se v mé duši dělo,
Co jsem tebe sličná Bělo
Zahlíd sedět v zahradě!
Stromy květem posněžené,
Srdce láskou opojené,
Tolik krásy v hromadě!
Sličnosti se rozvíjely;
Ptácy znovu krásně pěli,
Na tvá ňádra padal květ,
Pravé rajské potěšení,
Kyž se nikdý nepromění!
Nebem zdál se být mi svět!
Od toho pak právě času
Vaší krásy, zpěvných hlasů
Nevšímám sy divčičky;
Vaše sličná, mladá líce
Nejsou pro mne pěkná více –
S Bohem buďte holčičky!