Na příkré nechoď skály,
Upadna srazylbys vaz:
Do hlubin nelez zhoubných,
Zahyneš utonutím.
Hustými nechoď lesy,
Vrahové bydlejí tam.
Ve hradech nespi pustých,
Strašidla dusejí v nich.
Nad všecky zkázy, zhouby
Vyhni se, tak jako rek,
Laisky svodné krásy,
Vábného lichocení.
Patrné tam a pouhé
Ourazy k spatření jsou;
Zde vnadné léčky kouzlí
Utěchu blahu a klid!
Však z cesty svádí šťastné
Hejno již podvedených,
Pyká lsti vábné; množství
Nalezlo zahynutí!