Žije pouze v blahém umělectví,
Koná díla vnadná, novotná,
Nechápe se nijak po vědectví,
Co tak kutí doba těhotná.
Jej jen kojí výtečnosti sen,
Což mu po vrtochách plachých změn?
Okolo něj vladařství se boří,
Velké rody přicházejí v zmar;
Co mu potom? nové světy tvoří,
Jemu svitá ideálů tvar.
Ať si vydobudou skvělý skyt,
Blahý jest dost, přejte mu jen klid.
Nežádá si Štěstěnina rohu,
Jen když se mu díla podaří;
Příští zanechává zcela Bohu,
Víť, že spravedlivě vladaří;
Věří na ctné právo odplatné,
Prohnaným i bývá přematné.
Nechá pnout se nazvané tak vyšší,
Nežádá nic, žádné podpory;
Ví, nic neobdrží; tito slyší
Málo, věší k uším závory.
V živobytí bývá málo znám,
Po sjití ho hlásá slávy chrám.