Vědectví a náboženství hádky tuhé
Vedly, snižujíce jedno druhé,
Vyvýšujíce jen samo sebe.
Přišel Genius k nim s hůry nebe,
Praví: „Nač se spoléhat chceš vědectví?
Jaké prvky vzniku jsou as známy tobě?
Na důkazy klamné vedeš svědectví,
Jinak vypadají samy v sobě.
Co víš o prostranství času stvoření?
Pověz, jak se v tobě stává volení?
Jestli člověk dokončuje tvorstvo,
Aneb nad něj strmí duchů dvorstvo?
Víš-li, co kdy bylo, co kdy bude?
Umění tvé jest jen velmi chudé! –
A ty víro! nevěřící důkazů
Na tobě chce. Rozumu jsi pouze plod,
Vy zde jednotlivé v úkazu
V hnusném světě nepřijdete vhod:
Tvorce vás dal lidstvu pro blažení,
Oučinkujete jen v sjednocení!“
To dvé ukojilo se tak v víru;
Nacházíme v spolku vědectví a víru.