Naučení lásky pouhé
Těžké jest a přitom dlouhé,
Když již mníme mistři býti,
Jiným naučení díti:
Sprosté holky špatná lest
Mistrovskou nám bere čest.
Herkulíš tak přivolení
Neměl těžké rozmejšlení,
Když mu Rozkoš narozcestí
S Ctností přišla kjeho štěstí.
Jednu vybrat měl jen zdvou,
Věda, že má jednu ctnou.
Však když nasta dívek zhlédnu,
Znich sy vybrat mám jen jednu,
Nevím, jestli vpočtu celým
Vězý hodná, jakou velím.
Krása umí často lhát,
Nelze slova zpátky brát.
Pouhou věrnost, samé ctnosti,
Žádné mrzké náklonnosti,
Pravou lásku, čistost mravů
Každá vesvobodném stavu
Jako anděl mít se zdá;
Jiná jest hned, jak se vdá.
Co se proně nasoužíme,
Dříve než je obdržíme!
Myslíc, že mít budem nebe
Majíce je blízko sebe;
Ale naopak to jde,
Místo ráje bývá zle.
Nechtělbych se nikdý ženit,
Zlatý svobodný stav změnit,
Kdyby matka přirozenost
Nekázala rozmnoženost;
Opotomky péče mít,
Lidstvu zase vděčen být.
Aneb kdyby zlevé strany
Děti ušly vsvětě hany.
Ale každý naně brouká,
Že jsou proti právům, kouká;
Haní nešťastný ten plod;
Žádnému tak není vhod.
Inu! což je dělat? s chutí!
Povinnost když ženit nutí;
Když mám být předc ošizený,
Stebou aspoň podvedený
Pinko! chcy být; chcy tvou lest,
Jen se vydař, míle nést.